Jan Švankmajer (* 4. září 1934)
Surrealistický malíř, animátor, sochař, filmař, scenárista a režisér.
Studoval na scénickém oddělení Vyšší školy uměleckého průmyslu a poté
studoval obor loutkářské scénografie a režie na DAMU. V 60. letech
20. století ho spolupráce s Laternou magikou přivedla k samostatné
filmové tvorbě. Již první filmy "Poslední trik pana Schwarzewaldea
a pana Edgara", "Byt", "Zahrada", "Tichý den v domě" kombinují různé
druhy animace předmětů s hereckým projevem. Ve zcela osobité adaptaci
hry lidových loutkářů "Don Šajn" se objevují celotělové masky - loutky
ovládané vodiči zevnitř. Během 70. a 80. let 20. století se rozvíjí
a umocňuje Švankmajerův osobitý rukopis a také vyzrává i realizační
technika jeho krátkometrážních experimentálních snímků. Švankmajerova
tvorba byla však v té době oficiálními představiteli státní kinemato-
grafie přezírána. Filmy se jen obtížně a nahodile dostávaly k domácím
divákům a byly v té době známější spíše v zahraničí. Jako soukromá
iniciativa vznikl v roce 1987 první dlouhometrážní snímek "Něco z
Alenky". Zkušenosti z jeho natáčení byly zúročeny v 90.letech, kdy
Jan Švankmajer založil společně s Janem Kallistou filmovou společnost
Athanor s. r. o. Výtvarné dílo Jana Švankmajera (obrazy, objekty,
koláže, loutky) byly opakovaně vystavovány na výstavách kolektivních
i samostatných. Jeho tvorba – výtvarná, filmová a teoretická - je úzce
spjata s kolektivní aktivitou Surealistické skupiny v Československu.
Z dalších filmových aktivit (výtvarné návrhy titulků, rekvizit, objektů
apod.) je nejznámější dlouhodobá spolupráce s režisérem Oldřichem Lipským
na filmech "Adéla ještě nevečeřela" (1977), "Tajemství hradu v Karpatech"
(1981) a "Tři veteráni" (1983). Sám Švankmajer pak napsal a sám natočil
vynikající filmy "Et cetera" (1966), "Žvahlav" (1972), "Zánik rodu Usherů"
(1980), "Do sklepa" (1983), "Lekce Faust" (poslední film herce Petra Čepka,
1994), "Spiklenci slasti" (1996) a "Otesánek" (2001), který neočekávaně
a zcela překvapivě získal cenu Českého lva za nejlepší film roku. V roce
2005 natočil a uvedl do kin zatím poslední film - civilizační hororový
příběh "Šílení", inspirovaný díly Edgara Allana Poea a markýze de Sade.
Zdroj: Internet.
Surrealistický malíř, animátor, sochař, filmař, scenárista a režisér.
Studoval na scénickém oddělení Vyšší školy uměleckého průmyslu a poté
studoval obor loutkářské scénografie a režie na DAMU. V 60. letech
20. století ho spolupráce s Laternou magikou přivedla k samostatné
filmové tvorbě. Již první filmy "Poslední trik pana Schwarzewaldea
a pana Edgara", "Byt", "Zahrada", "Tichý den v domě" kombinují různé
druhy animace předmětů s hereckým projevem. Ve zcela osobité adaptaci
hry lidových loutkářů "Don Šajn" se objevují celotělové masky - loutky
ovládané vodiči zevnitř. Během 70. a 80. let 20. století se rozvíjí
a umocňuje Švankmajerův osobitý rukopis a také vyzrává i realizační
technika jeho krátkometrážních experimentálních snímků. Švankmajerova
tvorba byla však v té době oficiálními představiteli státní kinemato-
grafie přezírána. Filmy se jen obtížně a nahodile dostávaly k domácím
divákům a byly v té době známější spíše v zahraničí. Jako soukromá
iniciativa vznikl v roce 1987 první dlouhometrážní snímek "Něco z
Alenky". Zkušenosti z jeho natáčení byly zúročeny v 90.letech, kdy
Jan Švankmajer založil společně s Janem Kallistou filmovou společnost
Athanor s. r. o. Výtvarné dílo Jana Švankmajera (obrazy, objekty,
koláže, loutky) byly opakovaně vystavovány na výstavách kolektivních
i samostatných. Jeho tvorba – výtvarná, filmová a teoretická - je úzce
spjata s kolektivní aktivitou Surealistické skupiny v Československu.
Z dalších filmových aktivit (výtvarné návrhy titulků, rekvizit, objektů
apod.) je nejznámější dlouhodobá spolupráce s režisérem Oldřichem Lipským
na filmech "Adéla ještě nevečeřela" (1977), "Tajemství hradu v Karpatech"
(1981) a "Tři veteráni" (1983). Sám Švankmajer pak napsal a sám natočil
vynikající filmy "Et cetera" (1966), "Žvahlav" (1972), "Zánik rodu Usherů"
(1980), "Do sklepa" (1983), "Lekce Faust" (poslední film herce Petra Čepka,
1994), "Spiklenci slasti" (1996) a "Otesánek" (2001), který neočekávaně
a zcela překvapivě získal cenu Českého lva za nejlepší film roku. V roce
2005 natočil a uvedl do kin zatím poslední film - civilizační hororový
příběh "Šílení", inspirovaný díly Edgara Allana Poea a markýze de Sade.
Zdroj: Internet.
zpět