Max Švabinský (* 17. září 1873, † 10. února 1962)
Vynikající český kreslíř, malíř, grafik a ilustrátor.
Max Švabinský se narodil v Kroměříži. Jeho velkým snem bylo stát se
umělcem. O umění se zajímal už v době svého studia na místní německé
reálce a své portréty dokonce vystavoval v oknech tamější lékárny.
Matka však těmto plánům nepřála, chtěla totiž, aby její syn na reálce
alespoň úspěšně složil maturitu. Avšak pětka z matematiky v kvintě ji
zcela přesvědčila o nezpůsobilosti mladého Maxe ke studiu na reálce,
a tak jej v létě roku 1891 dokonce sama odvezla na přijímací zkoušky
na pražskou Akademii výtvarných umění. Už na studiích v Praze se Max
proslavil precizností a vysokou kvalitou své portrétní práce, která
jistě ovlivnila i záměr České akademie pověřit Švabinského vytvořením
perokreseb s portréty našich nejlepších spisovatelů a vědců pro památník
chystaný k panovnickému jubileu císaře Františka Josefa I. Švabinského
v malbě výrazně ovlivnil především Maxmilián Pirner, u kterého studoval.
Jistý vliv měl také Švabinského pobyt v Paříži (1898 - 1899). Roku 1901
obdržel první cenu České akademie věd a umění a byl přijat za jejího
dopisujícího člena. Roku 1904 získal zlatou medaili na světové výstavě:
St. Louis, USA. Na Akademii založil po svém jmenování profesorem roku
1910 grafickou speciálku, kterou vedl do roku 1927. Stal se jedním ze
zakládajících členů Sdružení českých umělců grafiků (SČUG) Hollar, 1918.
První veřejnou objednávkou byla zakázka na výzdobu foyeru Zemské banky
v Praze Na Příkopě, a to dvě obrazové kompozice na téma "Práce - základ
blahobytu". Další zakázky byly mozaiková výzdoba Síně padlých v Národním
památníku na Vítkově a malby pro Obecní dům v Praze. Max Švabinský byl
vynikajícím portrétistou, všechny obrazy jsou výsledkem kombinace jeho
nadprůměrného kreslířského talentu, který se spojil s hlubokým zájmem o
zachycení duševna a přirozené pozice zobrazované postavy. Švabinský byl
oslavován také jako neobyčejně zručný grafik; v grafice měl zakladatelský
význam pro moderní českou tvorbu - dřevoryty "Rajská sonáta" (1917 - 1920),
"Básník a múza" )1932), litografické ilustrace k Hugově "Satyru". Věnoval
se rovněž portrétu - "Jaroslav Vrchlický" (1896), "Mikoláš Aleš" (1908),
"Josef Mánes" (1917), "T. G. Masaryk". Je tvůrcem návrhů barevných oken do
katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Dle objednávky
Ministerstva spojů také vzniklo několik sérií poštovních známek a bankovek.
Brzy po 2. světové válce byl jmenován národním umělcem. Zemřel v Praze.
Zdroj: Internet.
Vynikající český kreslíř, malíř, grafik a ilustrátor.
Max Švabinský se narodil v Kroměříži. Jeho velkým snem bylo stát se
umělcem. O umění se zajímal už v době svého studia na místní německé
reálce a své portréty dokonce vystavoval v oknech tamější lékárny.
Matka však těmto plánům nepřála, chtěla totiž, aby její syn na reálce
alespoň úspěšně složil maturitu. Avšak pětka z matematiky v kvintě ji
zcela přesvědčila o nezpůsobilosti mladého Maxe ke studiu na reálce,
a tak jej v létě roku 1891 dokonce sama odvezla na přijímací zkoušky
na pražskou Akademii výtvarných umění. Už na studiích v Praze se Max
proslavil precizností a vysokou kvalitou své portrétní práce, která
jistě ovlivnila i záměr České akademie pověřit Švabinského vytvořením
perokreseb s portréty našich nejlepších spisovatelů a vědců pro památník
chystaný k panovnickému jubileu císaře Františka Josefa I. Švabinského
v malbě výrazně ovlivnil především Maxmilián Pirner, u kterého studoval.
Jistý vliv měl také Švabinského pobyt v Paříži (1898 - 1899). Roku 1901
obdržel první cenu České akademie věd a umění a byl přijat za jejího
dopisujícího člena. Roku 1904 získal zlatou medaili na světové výstavě:
St. Louis, USA. Na Akademii založil po svém jmenování profesorem roku
1910 grafickou speciálku, kterou vedl do roku 1927. Stal se jedním ze
zakládajících členů Sdružení českých umělců grafiků (SČUG) Hollar, 1918.
První veřejnou objednávkou byla zakázka na výzdobu foyeru Zemské banky
v Praze Na Příkopě, a to dvě obrazové kompozice na téma "Práce - základ
blahobytu". Další zakázky byly mozaiková výzdoba Síně padlých v Národním
památníku na Vítkově a malby pro Obecní dům v Praze. Max Švabinský byl
vynikajícím portrétistou, všechny obrazy jsou výsledkem kombinace jeho
nadprůměrného kreslířského talentu, který se spojil s hlubokým zájmem o
zachycení duševna a přirozené pozice zobrazované postavy. Švabinský byl
oslavován také jako neobyčejně zručný grafik; v grafice měl zakladatelský
význam pro moderní českou tvorbu - dřevoryty "Rajská sonáta" (1917 - 1920),
"Básník a múza" )1932), litografické ilustrace k Hugově "Satyru". Věnoval
se rovněž portrétu - "Jaroslav Vrchlický" (1896), "Mikoláš Aleš" (1908),
"Josef Mánes" (1917), "T. G. Masaryk". Je tvůrcem návrhů barevných oken do
katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Dle objednávky
Ministerstva spojů také vzniklo několik sérií poštovních známek a bankovek.
Brzy po 2. světové válce byl jmenován národním umělcem. Zemřel v Praze.
Zdroj: Internet.
zpět