Známý český básník, herec, textař, hudebník, divadelní a filmový režisér,
scenárista, kreslíř a grafik, dramatik a zakladatel Divadla Semafor.
Od roku 1955 hrál na kontrabas a zpíval ve skupině Akord club, která ve
svém repertoáru mimo jiné měla i první u nás známé rock'n'rollové skladby.
Už tam začal Suchý psát písně ("Blues pro tebe"). Roku 1957 se v Redutě
seznámil s JUDr. Jiřím Šlitrem, který začal zhudebňovat Suchého texty
("Zdvořilý Woody", "Marnivá sestřenice" a řadu dalších). V roce 1958 se
Suchý aktivně zúčastnil příprav otevření Divadla Na Zábradlí. S Ivanem
Vyskočilem zde ve spoluautorství jako první svou premiéru uvedl kabaretní
"leporelo" "Kdyby tisíc klarinetů" (1958). Druhou společnou prací s ním
byla hra "Faust, Markéta, služka a já" (1959). V sezóně 1959 - 1960 pak
otevřel vlastní divadlo Semafor, kde byl vedoucím organizátorem, hlavním
dramatickým autorem a textařským partnerem skladatele J. Šlitra. Prvním
představením byl "Člověk z půdy" (zde také zazněla píseň "Pramínek vlasů").
Rozsáhlou přehlídkou Suchého textů a pár vlastních písní bylo písničkové
pásmo "Zuzana je sama doma" (1960, "Hluboká vráska", "To všechno odnes'
čas", "Blues na cestu poslední", "Píseň o rose" atd.). Dalšími hrami jsou
"Taková ztráta krve" (1960, písně "Klokočí", "Sluníčko"), "Zuzana je zase
sama doma" (1961, písně "Ach, ta láska nebeská", "Árie měsíce", "Písnička
pro Zuzanu"), "Šest žen Jindřicha VIII." (1962, písně "Proč se lidi nemaj
rádi", "Študent s rudýma ušima"), "Jonáš a tingl-tangl" (1962, písně "Chybí
mi ta jistota", "Tulipán", "Koupil jsem si knot"), "Zuzana není pro nikoho
doma" (1963, "Kapitáne, kam s tou lodí?", "Oči sněhem zaváté", "Motýl"),
"Recitál S+Š 64" (1964), "Sekta" (1965), "Dobře placená procházka" (1965),
"Zuzana je všude jako doma" (1965), "Benefice" (1966), har "Poslední štace"
(1968), "Jonáš a doktor Matrace" (1969). Se Šlitrem se podílel i na filmech
"Bylo nás deset" (1963), "Kdyby tisíc klarinetů" (1965, písně "Babeta",
"Dotýkat se hvězd", "Tereza"), "Zločin v šantánu" (1968) a pár televizních
pořadech. Z autorské spolupráce Suchého a Šlitra vzniklo celkem 21 inscenací
a 287 písní. Po Šlitrově smrti (1969) se stálým hudebním spolupracovníkem
Suchého stal semaforský kapelník a klarinetista Ferdinand Havlík. K novým
inscenacím patřily například hry "Čarodějky" (1971), "Kytice" (1972), Zuzana
v lázni" (1972), "Smutek bláznivých panen" (1977), "Jonáš dejme tomu v úterý"
(1985). Natočil i nové filmy: "Jonáš a Melicharová" (1986) a další. Na místo
po Šlitrovo se v průběhu 70. let začala vypracovávat Jitka Molavcová. Po roce
1970 měl zákaz vystupovat v televizi, filmu a vydávat knihy, který trval téměř
15 let. Snaha o plný comeback po listopadu 1989 v Semaforu však nenašla už tak
silnou odezvu. V roce 1996 natočil album "Znám tolik písní", složené výhradně
ze skladeb, k nimž napsal text i hudbu. Těžiště rozsáhlé tvorby Jiřího Suchého
je hlavně v organizátorské a autorské činnosti v oblasti hudebního divadla
malých forem. Zásadním způsobem ovlivnil divadelní dění a populární hudbu 60.
let 20. století. Knižně vydal několik sbírek písňových textů, próz a vzpomínek,
"Motýl" (1965), "Knížka" (1986), "Kolik očí má den" (1987), "Trocha poezie"
(1989), "Vzpomínání - Od Reduty k Semaforu" (1991). V současnosti je majitelem
firmy Perplex, která produkuje videokazety z jeho tvůrčí dílny. Také natočila
pohádku pro děti "Královna bublin" a dokončuje se i celovečerní film. Od roku
1995 hraje Divadlo Semafor v Karlínském hudebním divadle.