zpět
Jiří Šalamoun (* 17. dubna 1935)
Český kreslíř, grafik, ilustrátor, autor plakátů, a animovaných filmů.
Jiří Šalamoun se narodil v Praze a zde vystudoval na Akademii výtvarných umění
v Praze, obor volné grafiky, (1955 - 1961), ateliér Vladimíra Pukla a Vladimíra
Silovského, následně pokračoval na Vysoké škole grafiky a knižního umění v Lipsku,
obor knižní ilustrace a typografie. Zde se také seznámil se svou ženou - taktéž
výtvarnicí a ilustrátorkou, Evou Natus-Šalamounovou). Od roku 1990 je docentem,
po roce 1992 profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Současně působil
jako profesor na Letní akademi v Salcburku, v roce 1992 také na Miami University.
Šalamoun se věnuje především knižní ilustraci, volné grafice a knižní typografii.
Z jeho široké ilustrační tvorby, zahrnující okolo osmdesáti titulů, je nutno zmínit
výtvarnou práci např. na knihách Sławomir Mrożek "Věrný strážce" (1966), Charles
Dickens "Kronika Pickwickova klubu" (1971), James F. Cooper "Poslední Mohykán" (1972),
J. R. R. Tolkien "Hobit". Jako výtvarník se také podílel na několik hraných filmech.
Nejslavnější je "Jak básníkům chutná život" (1987), kam vytvořil kreslený film. Ze
spolupráce s televizí vybírám "Věc Makropulos" (1966, ČST). Své výtvarné nápady také
mnohokrát využil v animovaném filmu, za který byl rovněž oceněn, "Láááska" (1977),
kultovní je dodnes jeho práce na večerníčkovském seriálu "Maxipes Fík" (1976 - 1984)
a "Divoké sny Maxipsa Fíka", kromě toho "Sestřeničky" či "Román mourovatého kocoura".
S filmem je však spojen mnohem déle. Již roku 1965 začíná jeho dlouholeté působení v
redakci časopisu "Film a doba", kde je mu svěřena grafická podoba časopisu. K tomu se
stává editorem nově ustanovené rubriky zabývající se animovaným filmem a výtvarnou
složkou filmu vůbec. Na stránkách časopisu tak i díky jeho přispění mohly publikovat
osobnosti po dlouhou dobu z veřejného života vyřazené. (Pod zkratkou -ef- zde např.
vycházejí studie o díle Jana Švankmajera, jejichž autorem je vůdčí osobnost poválečné
surrealistické skupiny Vratislav Effenberger.). Jiří Šalamoun je rovněž výtvarníkem,
jemuž se podařilo výrazněji prosadit v zahraničí. Ilustroval několik knižních titulů
pro berlínské nakladatelství Eulenspiegel Verlag, kde mu také roku 1983 vyšla knížka
vlastních textů (a ilustrací) nazvaná "Velké pythagorejské železniční neštěstí".
Zdroj: Internet.
Český kreslíř, grafik, ilustrátor, autor plakátů, a animovaných filmů.
Jiří Šalamoun se narodil v Praze a zde vystudoval na Akademii výtvarných umění
v Praze, obor volné grafiky, (1955 - 1961), ateliér Vladimíra Pukla a Vladimíra
Silovského, následně pokračoval na Vysoké škole grafiky a knižního umění v Lipsku,
obor knižní ilustrace a typografie. Zde se také seznámil se svou ženou - taktéž
výtvarnicí a ilustrátorkou, Evou Natus-Šalamounovou). Od roku 1990 je docentem,
po roce 1992 profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Současně působil
jako profesor na Letní akademi v Salcburku, v roce 1992 také na Miami University.
Šalamoun se věnuje především knižní ilustraci, volné grafice a knižní typografii.
Z jeho široké ilustrační tvorby, zahrnující okolo osmdesáti titulů, je nutno zmínit
výtvarnou práci např. na knihách Sławomir Mrożek "Věrný strážce" (1966), Charles
Dickens "Kronika Pickwickova klubu" (1971), James F. Cooper "Poslední Mohykán" (1972),
J. R. R. Tolkien "Hobit". Jako výtvarník se také podílel na několik hraných filmech.
Nejslavnější je "Jak básníkům chutná život" (1987), kam vytvořil kreslený film. Ze
spolupráce s televizí vybírám "Věc Makropulos" (1966, ČST). Své výtvarné nápady také
mnohokrát využil v animovaném filmu, za který byl rovněž oceněn, "Láááska" (1977),
kultovní je dodnes jeho práce na večerníčkovském seriálu "Maxipes Fík" (1976 - 1984)
a "Divoké sny Maxipsa Fíka", kromě toho "Sestřeničky" či "Román mourovatého kocoura".
S filmem je však spojen mnohem déle. Již roku 1965 začíná jeho dlouholeté působení v
redakci časopisu "Film a doba", kde je mu svěřena grafická podoba časopisu. K tomu se
stává editorem nově ustanovené rubriky zabývající se animovaným filmem a výtvarnou
složkou filmu vůbec. Na stránkách časopisu tak i díky jeho přispění mohly publikovat
osobnosti po dlouhou dobu z veřejného života vyřazené. (Pod zkratkou -ef- zde např.
vycházejí studie o díle Jana Švankmajera, jejichž autorem je vůdčí osobnost poválečné
surrealistické skupiny Vratislav Effenberger.). Jiří Šalamoun je rovněž výtvarníkem,
jemuž se podařilo výrazněji prosadit v zahraničí. Ilustroval několik knižních titulů
pro berlínské nakladatelství Eulenspiegel Verlag, kde mu také roku 1983 vyšla knížka
vlastních textů (a ilustrací) nazvaná "Velké pythagorejské železniční neštěstí".
Zdroj: Internet.
zpět